21. -22. 06. 2014 Mistrovství České Republiky Písek (3. závod sezony)

Délka trati 1.250 m

Týden se s týdnem sešel a my se vracíme na místo činu. Tentokrát jsme si přibalili i maminku, která páteční den tráví likvidováním škod z minulého týdne, které jsme excelentně zamaskovali.

Naše sestava maličko prořídla. I Igorek chyběl, protože na škole v přírodě si přivodil úraz, a nemohl závodit. Věříme že se brzy vrátí. Přejeme ať je co nejdříve fit.

Přijeli jsme v pátek nad ránem za deště, protože jsme měli ještě závody na Aréně. Skloubit práci se zábavou je někdy těžké.

To, že jsme v pátek opět trénovali, asi už říkat nemusím, že ne? Asi si můžete říkat, že pořád jen trénujeme, a že už to musíme všechno umět. Ale není tak. Stále je co zlepšovat. Mění se kategorie, počasí, nastavení, podvozek a jeho nastavení. Za deště se jede jinak než za sucha. A s každým protivníkem je úplně jiná práce. Učíme se „blokovat“- bránit, ujíždět. Čekat doma se založenýma rukama, že nám mistrovský titul spadne do klína je hloupost. Je za tím mnoho práce a hodně najetých kilometrů. Slyšela jsem už mnohokrát řeči o tom, že se jen vozí a že to není nijak náročný sport. Takže mě napadlo to jen tak náhodně spočítat ať máte představu toho pátečního dne.

Počítejte semnou:

7 x trénink x 15 kol (průměrně) = tj 105 kol za pátek

1 kolo má 1250 m x 105 = tj. 131.250 m

Připočítejte si k tomu ještě průměrnou rychlost 93 km/hod. a přetížení v zatáčkách. Ano, máte pravdu, na ruce to je docela nápor a jooo je to fakt dřina. Asi už nemusíme říkat co a proč trénujeme. Sobota a neděle je stejně náročná + k tomu ještě nutno připočítat nervy a taky nutnost jet bez chyby. Jinak v tu chvíli vítězí soupeř.

V sobotu jsme odjeli měřený trénink. Tom za Národní KF3 první příčka na startu a Matýsek na startu druhý se ztrátou 0,157 vteřiny.

V neděli bylo nádherné počasí. Svádělo k tomu odhodit po víkendu mikiny a bundy a vyvalit se na sluníčko. Nervy nám to ale moc nedovolovaly. Ve warm upech jsme si naše prvenství jakštakš ujistili a do toho jsme šli také bojovat do první finálové jízdy.

První na řadě byl Matějíček. Do cíle dojel jako druhý za kamarádem Jakubem Loskotem. Maličko ztratil na startu a už to jen težko doháněl, protože Kuba ja fakt silná konkurence a je také domácím jezdcem. Maťa měl jako jediný z celého startovního pole čas pod 55 vteřin. (00:54:878) Ale ani tak to na náskok prvního nestačilo.

Hned po něm naskakuje Tom. Jeho první finálová jízda byla už od statru suprová a jeho radost ještě větší. Dovezl první místo a my si říkaly:“První vyhrání z kapsy vyhání.“ A nebyly jsme tak úplně daleko od pravdy.

Druhé jízdy si bratři nakopírovali. Oba dva to na startu úplně neustáli. Tomovi zhasl motor, takže to doháněl z posledního a vytáhl to na 4té místo. Po docela nehezké a hlavně nesportovní kolizi ze strany protijezdce. A Maťa se po startu musel vyhýbat kolizi jiných spolujedců a aby do toho nevletěl musel hodně ubrat a než se z toho vymotal tak už měl před sebou uhánějící protivníky. Dojel, předjel ale špička startovního pole byla dávno pryč, takže ji sice hodně sjížděl, ale jen na 4té místo.

Třetí jízda, takzvané superfinále. Matějova kategorie jede superfinále na 10 kol. 8 kol byl Matěj první a na kufru táhl zbytek pole. Chtěla bych mít na jeden den jeho nervy. Maty, klobouk dolů. V 9tém kole byl nesportovně vytlačen a tím i předjet, nicméně to po pár zatáčkách vrátil a v posledním 10tém kole byl tím stejným jezdcem vystrčen opět, tentokrát více, aby to nestihl tak rychle vrátit a tím i předjet dalšíma dvěma. Tím spadl na 4té místo.

Tomovo superfinále (16 kol) vypadalo docela blbě už od začátku. Ale smířili jsme se s tím, že bude mít třetí místo. Ale jak už to u tohoto sportu platí a ne jednou se nám to už i potvrdilo že „DVA SE PEROU A TŘETÍ VYHRÁVÁ“. Tak i tentokrát. Ironií osudu je to, že ti první dva byli z jednoho týmu, jednoho stanu. Jedna týmová režie. Leč ne vždy se to podaří. Zasvěcení vědí. Tom využil situace, dal do toho úplně všechnu energii co měl a využil danou příležitost. Za ty roky už ví, že každý kdo má někoho před sebou musí čekat na jeho chybu aby ho mohl porazit. Předjetí ale není všechno. Následoval boj o to, si to udržet. Naštěstí Tomík je docela držák a má rád chuť vítězství takže to ustál a v superfinále vyhrál.

Matýska provází smůla. Buď technická a když ne to, tak zase mají soupeři pocit, že chce umět lítat. Paradoxem je, že to je vždy a stále ten jeden. A tak si pokládám otázku: „JE TO JEŠTĚ POŘÁD NÁHODA A NEBO TO JE UŽ CÍLENÝ MANÉVR?“

V srpnu nás čeká opět Sosnová, tak musíme věřit, že tentokrát už tu smůlu necháme doma. Přijeďte na výlet a podpořte Maťu.

Stále a vždycky se zapomíná na ten zbytek, který to řídí. A zdá se, že se jim taky málo děkuje. Takže děkujeme mechanikům za super práci, jak Vaškovi tak Zbyňkovi. Děkujeme hlavě týmu Dušanovi, že to tak dobře vymyslel a vykoumal a nastavil. A taky děkujeme Bohdance, že nás bezpečně vozí až na místo a stará se o nás. Od kafíčka počínaje, celodenní stravu tak o administrativní věci.

A ještě jednou GRATULUJU klukům. Protože to co do tohoto sportu dáváte a jak jste v tom dobří. Klobouk dolů.

-AsH-