01.-03.08.2014 Mistrovství České Republiky (4. závod sezony)

Sosnová u České Lípy

Délka trati 1,055 km

Mistrovství České Republiky nejede nikdo jiný jen kluci Korení. Tomáš a Matěj. Na jednu stranu jsme i rádi, že tady není takový shon, protože jsou to opravdu náročné závody a je to o nervy. A kluci se potřebují koncentrovat.

Jinak vše probíhá úplně stejně. Ve čtvrtek příjezd, stany rozložit a v pátek tréninky. Neustálé zlepšování osobních rekordů. A jak říká Tom: „Ještě pořád nejedu na krev!“ Pořád je třeba hýbat s podvozkem a přenastavovat nejen motor. Je to alchymie. Každá trať je specifická a jinak náročná. Některá je náročná technicky, jiná je náročná na sjíždění gum. A hlavně nikdy dopředu neznáme ani počasí ani situace, které závodění sebou přináší. 20 „dětí“ na startu a všechny chtějí být z toho chumlu první. A absolutně nikdo z nich neví co udělá ten jen pár centimetrů před ním. Ono v TV to vypadá jako sranda, ale na vlastní oči to je občas fakt masakr.

Klasika v pátek Matějův motor hodil stávku a Matýsek nebyl schopen zajet žádný pořádný čas. Všichni z toho už byli značně nervozní. I sobotní den bylo jedno velký trápení. Ještě že má takovýho ochotnýho , dobrýho a hodnýho motoráře, že to přes noc ze soboty na neděli dal dokupy a Maťa v neděli nastupoval do warm upu s opraveným motorem v plné síle s maličko větší nadějí na obstojný výsledek.

Měřený trénink jel ale ještě s tím konkurence neschopným motorem a tak si vyjel jen páté místo s 0,234 vteřinovou ztrátou. Běžně by se nad tím mávlo rukou že to není taková ztráta, ale v závodě by se to projevilo mnohem více. U Toma to štěstí z minulého týdne zatím počkalo a on si opět vybojoval „pole position“.

Nedělní warm up je taková už povinnost. I když se nechce vstávat tak se musí. To se ještě dá něco poupravit, ale toho času není moc. Je to spíš taková „předehra“ před samotným závodem.

První rozjížďka byla Matějova. Start z 5tého místa. Na startu klasická mela, takže se Maťka propadl na sedmé místo. V prvních kolech se probojoval na 3tí místo a musel dojíždět už poodjeté první dva jezdce. Dojel-předjel a hnal se dál za první příčkou. I na to první místo se v tom posledním kole dostal, ale pak chytl gumu, která označuje trať a dostal ránu a o první místo přišel. Naštěstí udržel druhé místo. Nechtějte vidět, ba ne, nechtějte slyšet jak si nadával. To jsou nepublikovatelný věci. Nebo bych psala jen: „Já jsem takovej piiiiiip, to není možný piiiiiip atd“. My se ale už museli soustředit na jízdu Toma, protože jedou hned po sobě a mezitím co Matýsek přijíždí do depa, Tom je už nachystán v motokáře na startovním roštu. Takže se ani nedostanou k sobě. Tom startoval z prvního a když si pohlídá start tak by měl být v klidu. A taky že byl. Bezkonkurenčně měl po několika kolech slušný náskok. Až na něj táta-trenér ukazoval ať neblbne, že to stačí, ať šetří gumy. Takže přijel štěstím bez sebe, že si zase maličko upevnil svou pozici.

Jen taková vsuvka – mě osobně se nejvíc líbí, jak ti rodičové (a to by jste museli zažít) visí na plotě depa a hlídají si tu svou motokáru. Mnohdy z tribuny je vidět jak tam bezradně pobíhají, chytají se za hlavu, nadávají a někteří gestikulují na toho svýho jezdce. Mě to někdy příjde zajímavější než celý závod, pozorovat je. 😀

Do druhé jízdy nastupoval Matýsek trošku rozpačitě. Stále startoval ze třetí řady, takže zase ta cesta kdy se musí probojovat až na vrchol a udržet si ho a pak tam taky byla v hlavě ta „zakletá pneumatika“. Ale popral se s ní se ctí. Cílem projel jako první s nevyčíslitelnou radostí. Hned běžel na tribunu, aby viděl start svýho staršího bráchy. Tomáš si to opět pohlídal i když už to vypadalo všelijak, první zatáčkou projížděl jako první a tak už to i zůstalo až do cíle. Šílená radost na tribuně i v depu.

Superfinálovou jízdu už oba kluci startovali z první řady, takže ten start měli usnadněný. Ale rozhodně ne vyhraný.

Matýsek pod velkým tlakem soupeřů si nakonec vyjel i slušný náskok a mohl v klidu dojet poslední kola. A superfinálovou jízdu vyhrál. Je úplně nejkrásnější vidět tu dětskou radost, když opravdu vyhrají.

Tomáš superfinále taktéž vyhrál a ovládl celý víkend. I on měl radost jak ze sebe, tak ze svýho bratra. Radovali se oba že mají z víkendu „Double“.

Kluciiii, gratulujeme, a držte se ještě toho štěstí. Jsou před náma ještě dva závody.

S radostí jsme pobalili a vyrazili domů, kde na nás čekají dva týdny volna, než se zase vypravíme zazávodit si do Vysokého Mýta na Moravský Pohár, kde nás zase bude hooodně moc a děti zase určitě vymyslí nějakou kulišárnu.